Ko Samet 2014

Na Ko Samet jsme dorazili až za tmy. Bála jsem se, že tak pozdě již neseženeme žádné ubytování. Procházeli jsme úzkými uličkami a narazili na první “restauraci”, kde jsme se rozhodli najíst. V nabídce thajských jídel jsme se zatím neorientovali, ale protože s Martinem máme oba nejraději polévky, objednali jsme si každý jednu. Příprava těchto dvou polévek trvala skoro hodinu. Vlastně je začali vařit až po tom, co jsme si je objednali. Tady jsme poprvé narazili na to, že v Thajsku je na všechno dost času. I přesto, že tato rádoby restaurace vypadala dost staře a nepříliš čistě, rozhodla jsme se navštívit toaletu.

Tady mě čekal zatím největší šok. Obsluha restaurace mě poslala zadními dveři k východu z restaurace. Vyšla jsem do nějakého dvora, kde bylo několik dalších objektů (skoro bych řekla budek) a mnoho dveří. Říkala jsem si, že jsem se musela splést, ale nakonec jsem v jedněch dveřích uviděla světlo a rozhodla jsem se tam nahlédnout. Byl to opravdu záchod, jako z mé nejhorší noční můry. Zděná bouda, staré špinavé stěny, uprostřed místnosti díra v zemi a vedle “toalety” zděná vana s vodou, kde nebylo vidět na dno. Všude po stěnách pobíhaly velké a velice rychlé ještěrky. Nejstrašidelnější však byla vana s vodou, která sloužila na zalévání záchodu a umývání rukou. Když jsem do vody dávala ruce, představovala jsem si, že se z vany vynoří nějaká mrtvola (jako z hororu). Po tomto zážitku jsem začala pochybovat o tom, zda na takovýto typ dovolené jsem stavěná.

Po prvotním šoku z toalety jsem v zápětí dostala další při ochutnávce polévky. Objednali jsme si polévky Tom Yum. Dnes už vím, že se jedná o jedny z nejpálivějších thajských polévek. V té době jsem byla ještě chilli papričkami nepolíbená, takže to byl opravdu silný zážitek.

Po velice náročné večeři jsme narazili na ubytování v bungalovech u pláže, kde nás i přes pokročilou hodinu neměli problém ubytovat.