Národní park Bokor

Na výlet do národního parku jsme si nemohli vybrat lepší den. Krásně svítilo sluníčko, bylo horko a my se rozhodli vydat na jedinou horu široko daleko. Obrovské pohoří se rozkládá v národním parku Bokor, kousek od Kampotu.

Jakmile jsme ale začali stoupat po cestě vzhůru, uvědomili jsme si, že na tento výlet nejsme dostatečně vybavení. Chybělo nám oblečení. Jenže takové oblečení, které by jsme potřebovali do téměř 1 100 metrů nad mořem, jsme si do Kambodže vůbec nedovezli.

Ještě jsme nebyli ani v půlce hory a již jsme na sobě měli  každý dvě trička a poprvé jsme vytáhli i ponožky :-) Jak jsme stoupali stále výš a výš, počasí se začalo rychle kazit. Zmizelo slunce, objevila se mlha a začal foukat silný vítr. Ve chvíli, kdy jsem myslela, že asi umrznu a odpadnu ze skútru si Martin vzpomněl, že si sebou ve skútru pořád vozíme deku. To kdyby jsme po cestě narazili na nějakou pláž a chtěli si lehnout. Ta mě zachránila.

Cesta na vrchol pohoří byla nádherná, krásně se klikatila a byla čerstvě opravená, takže se nám jelo opravdu dobře. Cesta byla doslova vysekaná džunglí.

Po cestě na vrchol pohoří jsme potkali několik starých mostů. Jeden z nich strhla voda, pravděpodobně v období dešťů, kdy se tady voda valí ohromnou silou z kopce dolů.

Na každém kroku jsme potkávali koše, které jsou vyrobeny ze starých pneumatik. Přišlo nám to jako zajímavý nápad. Tady v parku bylo vidět, že jim na pořádku opravdu záleží. Nikde jsme tu neviděli žádné skládky ani odpadky kolem cesty.

První naše zastávka byla u obrovské sochy, kde lidé nechávali dary v podobě ovoce. Nejsem věřící, takže toto asi nepochopím. Přišlo mi ale jako šílené plýtvání, když každý věřící, který k soše přišel, si koupil obrovský trs banánů a ty k sosě položil. Kambodža je jedna z nejchudších zemí světa a spousta lidí tady nemá co jíst. Jídlo a konkrétně ovoce je tady mnohdy dost drahé.

Cílem naší cesty byl Bokor Hill Station. Francouzské město duchů, které se nachází v nejvyšším bodě hory Bokor. Stavba města byla zahájena v roce 1921 koloniálními francouzskými osadníky a cílem byl útěk ze všudypřítomného tepla a vlkhosti. Jednou z dochovalých staveb, které jsme navštívili, byl starý katolický kostel. Byl v původním stavu, ale uvnitř byly známky používání.

Za kostelem jsme objevili nádherný výhled na okolí. Francouzi věděli, proč si kostel postavili právě tady.

Nejvíce jsem se ale těšila na staré kasíno – Bokor Palace Hotel. Bylo postaveno již v roce 1925 francouzskými osadníky a původně sloužilo francouzským elitám jako palác. Teprve po roce 1950 se palác začal používat jako kasíno. Po příjezdu na místo jsme ale byli dost zklamaní. Kasíno bylo očividně celé opravené a z původní zachovalé a velice zajímavé stavby zbyla jen obyčejná opušněná budova.

Zajímavostí je, že toto kasíno sloužilo jako pevnost Rudých Kmérů, kteří zde působili až do roku 1990. Bylo tady natočeno i několik filmů. Jako například Město duchů s Mattem Dillonem.

Kousek od tohoto místa je postaveno nové kasíno a obrovský hotel. A jsou zde také další rozestavěné stavby. Jen by mě zajímalo, kolik zde mají hostů. Protože cesta až nahoru nám trvala asi dvě hodiny.

Do džungle jsme se raději nevydávali. O národním parku Bokor je známo, že se zde nachází tygři (někde jsem četla, že i sloni) a sem tam se najde i nějaká ta mina. A my nechtěli žádný podobný zážitek, takže jsme se drželi jen oficiálních tras.

A ještě pár fotek ve fotogalerii.