Jeskyně Thajsko

Na kambodžské straně jsme již viděli vše, co jsme chtěli a rozhodli jsme se udělat si výlet do Thajska. Thajsko je naše srdcová záležitost. Předloni jsme se do tého země doslova zamilovali a už nás to tady zase zatáhlo. Tentokrát jsme cestovali ze Sihanoukville podél pobřeží, hranice jsme překročili na kambodžské straně ve městečku Koh Kong a na thajské straně jsme se ocitli v Ban Hat Lek . Poté jsme cestovali minibusem do Tratu a odtud do Chanthaburi. Opravdu krásné město, turisty však příliš nenavštěvované. Místní lidé tady proto až na vyjímky nemluví anglicky, obchody se tady zavírají před setměním a nejsou tady půjčovny skútrů. My jsme však měli štěstí, že jsme objevili jedinou půjčovnu skútrů ve městě. Majitel nám sice říkal, že nemá žádné skútry na půjčení, nakonec se nad námi slitoval a půjčil nám úplně nový, který zrovna pořídil své manželce.

Díky tomu jsme se mohli vydat na výlet za město. Úplnou náhodou jsme se na nějaké internetové diskusi dočetli, že asi 50 km za městem jsou nádherné jeskyně. Google nás tentokrát zklamal, protože jsme jeskyně na mapách nenašli a proto jsme je hledali pouze na základě jednoduchého popisu jednoho z diskutujících. A vyplatilo se. V celé oblasti Khao Wong se nachází asi 60 jeskyní. Tyto jeskyně jsou součástí národního parku Khao Chamao – Khao Wong. Dle našich informací měla být dvacítka z těchto jeskyní přístupná veřejnosti. Na místě jsme však zjistili, že opravdu přístupných je pouze šest z nich.

Průvodce nám ukázal mapu a řekl nám, že můžeme jít pouze po žluté stezce, v žádném případě ne na zelenou. My jsme však chtěli prozkoumat všechny jeskyně. Ve dvou dnech se nám podařilo projít devět jeskyní na žluté a zelené stezce. K jeskyním na červených stezkách jsme se nedostali, protože stezky nebyly udržované a zarostrly v džungli. Pro nás je to sice nepředstavitelné, ale pokud nejsou stezky v džungli neustále udržovány, džungle je zcela pohltí.

Cesta k jeskyním vedla džunglí a někdy jsme měli co dělat, aby jsme se vůbec k nim vůbec dostali.

První jeskyně byla obrovská. Již z dálky jsme slyseli pískot netopýrů. Protože strop byl v jeskyni možná i dvacet metrů vysoko, zavěšené netopýry jsme na stropě jeskyně viděli jen velice špatně. Těžko odhadovat, kolik jich tam může žít. Možná jsou to stovky netopýrů.

V dalších jeskyních byly pro změnu velice nízké stropy a my museli jít po čtyřech, někdy se i plazit.

Výzdoba v jesykních byla úchvatná.

Martin musel prozkoumat opravdu všechno. Každou skulinku, kam jsme se vešli, jsme museli prolézt.

Všude na stěnách byli jeskynní malby. Jako třeba tento drak. Prý je dost podobný tomu, kterého mám vytetovaného na rameni.

Blízko jeskyním obvykle stojí buddhistické chrámy. Mniši si v nich staví svatyně a modlí se zde.

Když jsme se odchýlili od žluté trasy a vydali se po zelené, prošlapaná stezka se začala pomalinku vytrácet. První dvě jeskyně na zelené trase jsme ještě našli bez problémů, k poslední však vedla dlouhá cesta džunglí. Byli jsme na cestě již téměř půl hodiny a už jsme si mysleli, že ji ani nenajdeme, když jsme na jeskyni náhodou narazili. Cesta zpět byla však daleko horší. Již po prvních desítkách metrů jsme netušili, kudy vede cesta zpět. Říkali jsme si, že když půjdeme podél skal, musíme narazit na stezku. Najednou se však skály ztratili, my se prodírali přes keře a bambusy a doufali, že do setmění cestu zpět najdeme. Přeci jen nikdo nevěděl, že jsme odbočili z povolené trasy, tady by nás asi nikdo nehledal. Nakonec vše dobře dopadlo a my mohli pokračovat dále.

Více krásných fotek z jeskyní níže ve fotogalerii.