Ko Chang 2014 zátoka mrtvých

Začalo se pomalu stmívat, když jsme dojeli na Long Beach, na samý konec ostrova. Samým štěstím, že tento šílený zážitek přežijeme jsme běžela k pláži. Tam jsem však znejistěla. Nikde žádní lidé. Později jsme zjistili, že pláž včetně baru a desítek chatek je opuštěná. A podle toho, jak to tam vypadalo, tady nebyl nikdo tak rok. Nedokázali jsme si to vysvětlit. Vypadalo to tam, jak z hororu. Jako by tam nějaký šílenec zabil turisty a teď je tato část ostrova opuštěná. Ve fotogalerii najdete zajímavé fotky z nejlevnějšího ubytování na ostrově.

Rozhodli jsme se tedy, že musíme rychle pokračovat v cestě. Naštěstí několik desítek metrů dále byl další rezort. Když jsme majitele a jeho ženu žádali o ubytování, dívali se na nás jako na duchy. Řekli nám, že letos jsme první lidé, kteří tu dojeli (a to už byl listopad). Bylo to právě kvůli sesuvům půdy a nemožnosti se sem dostat. Také nám řekli, že nás nemůžou ubytovat, protože sesuvy strhly elektrické dráty a nemají ani přívod vody. Protože už ale byla tma, slitovali se nad námi a poskytli nám alespoň pokoj k přespání. V tu chvíli nám bylo úplně jedno, že tam nesvítí světlo a neteče voda. Byli tak moc hodní, že nám dokonce uvařili večeři. Dostali jsme skvělou rybu se spoustou zeleniny.

Později jsme zjistlili, že chatky na pláži patří také jim. Druhý den jsme sjeli z džungle a pokračovali v hledání dalšího levného ubytování.