Zážitky z Thajska 2014

Dovolenou v Thajsku jsme moc neplánovali. Vlastně jsme si jen objednali letenky, podívali se na mapu a pak jsme si od známých nechali poradit, kam se máme vydat. Vyhrál ostrov Ko Chang neboli ostrov slonů. Jedná se o druhý největší ostrov Thajska. Před pár lety to byl ještě ostrov nepoznamenaný turismem. Dnes je jeho západní pobřeží poseto hotely a restauracemi, jeho východní pobřeží je však stále neturistické a přebývají zde místní obyvatelé.

Před odletem jsme se s Martinem těšili na spoustu dobrodružství, nečekali jsme však, že toho zažijeme tolik. Po příletu jsme se nedokázali zorientovat na jednom z největších letiš světa – letišti Suvarnabhumi. Nevěděli jsme, kde máme hledat autobus, který by nás dovezl přímo na Ko Chang. Na informacích jsme se nedokázali domluvit a proto jsme jezdili z jednoho patra letiště do druhého a hledali ten správný východ. Po půlhodině marného pátrání jsme uslyšeli češtinu. Prošel kolem nás čech, který zrovna s někým telefonoval. To byla naše záchrana. Pověsili jsme se na něj a on nás nakonec velice ochotně zavedl k tomu správnému východu z letiště, kde sídlila thajská cestovka, která prodávala lístky na Ko Chang.

Druhá rána však přišla hned v zápětí. Zjistili jsme, že poslední autobus na Ko Chang již odjel a další pojede až ráno. Vůbec jsme nevěděli co dělat. Po chvíli jsme za sebou uslyšely opět známou řeč. Tentokrát to byli dva slováci. Také jim ujel autobus a přemýšleli co dělat. Nakonec jsme se všichni rozhodli, že nasedneme do autobusu, který sice nejede na Ko Chang, ale posune nás více na jih. Ostrov leží asi 320 km od letiště, což je téměř stejná vzdálenost jako mezi Vsetínem a Prahou.

Autobus končil svoji jízdu v městě Pattaya. Tam nás řidič vysadil uprostřed města, přímo na osmiproudé silnici. První šokem bylo příšerné horko, které nás praštilo, když jsme vystoupili z autobusu. Řekla bych, že co thajci objevili klimatizaci, rozhodli se, že doženou to, co zaspali. V každém veřejném dopravním prostředku je klimatizace nastavena pod 20 °C, přičemž venkovní teplota se pohybuje mezi 30 a 40 °C. Druhým šokem byl obrovský provoz a spousta lidí všude kolem. Asi jsme vypadali zmateně, proto se k nám ihned seběhlo několik thajců s nabídkou odvozu, případně zprostředkování ubytování. Protože jsme však byli před těmito zprostředkovateli varováni, nevšímali jsme si žádné z těchto nabídek.

Po chvíli bloudění po rušné ulici jsme uviděli přijíždět mikrobus. Martin se rozhodl, že zjistí, zda tento mikrobus nepokračuje směrem na Ko Chang. Řidič mluvil pouze thajsky, Martin na něj mluvil česky. Přesto se nějak domluvili a řidič kývnul na to, že nás doveze…..kam? Mysleli jsme, že až na Ko Chang. Ale řidič si asi myslel, že nám bude stačit Ko Samet. Více o Ko Sametu v dalším článku.